|
Feministé 2004
*** LUCIE KARCHŇÁKOVÁ |
|
HOME.2004
autor četl: SMUTEK |
Poezie ve dvou
nˆaˆhˆoˆrˆuPřál bych si snít o krásném dni opojení cítit přátelskou ruku mého druhého já věřit v existenci hvězd věřit v sebe a v nás všechny Lesk a bída svírají se v křeči kdo z koho? kdo z nás? ruleta pravdy roztáčí se dlouhé řeči baví myšlenky unášejí Přál bych si snít o krásném dni opojení Cítit přátelskou ruku mého druhého já Avšak doteky ledu doteky ohně či prachu děsí mě dál Uvězněné slovo ven se dere zůstává však utajené prosí, žadoní o propuštění věznitel tvrdou hlavu má žadonící slovo vydírá snad za úplatu snad?... BEZ MÍRY FANTAZIE....
nˆaˆhˆoˆrˆuNechtěl jsem, omlouvám se. Ptáte se za co? Za svou slabost přece. Cosi mi řeklo Nikdo Tě nechce, vypadni a nevracej se. Bylo mi 17 a byl jsem ještě mládě Mládě co ztratilo se sebejisté dámě. DÁMA zklamala, utekla zradila a zranila zranila toho, kdo ji miloval miloval a pomáhal pomáhal dámě DÁMĚ, která se rovná biologické MÁMĚ!!! Teď chodím a hřeším s drogou, která se stala mou adoptivní matkou. V krvi jí mám dostatečně se škálou jedovatých látek včetně. Sledující město v dáli koketuje s nepřáteli. Zvrhlé řeči o mně šíří sním o jarním chmýří Help! Help me! Vy všichni. Pomozte od zvěrozvěsti. Ještě dnes infekční smutek děsí mě v noci už ne! ne! nechci! Žebříček hodnot však jsem si dal. Být navždy živ a milován! ZTRÁTA
nˆaˆhˆoˆrˆuPostel bez peřin tělo bez oděvu prázdný dům Dveře bez kliky tělo bez duše prázdný dům Zdi bez oken tvář bez očí prázdný dům Stůl bez židle tělo bez nohy prázdný dům Dům bez střechy ty beze mě já nikde... Bez míry fantazie po 2....
nˆaˆhˆoˆrˆuneucelené myšlenky hnízdící v mém těle hledají nájemce za nedopálené DÁMA zklamala, utekla zradila a zranila povznesena nad vším cítila v sobě sílu šířící po lidech v šerosvitu DÁMA zklamala, utekla Zradila a zranila Zranila toho, kdo ji miloval miloval a pomáhal pomáhal dámě DÁMĚ, která se rovná biologické MÁMĚ!!! Očekávání
nˆaˆhˆoˆrˆu
Skrze světla ulic mého zítřka dívá se tma své pasti na dešti nechává hraje si... Skrze zeleň mého zítřka dívá se tma bolí to, kope to, škrábe to je tam stále... Skrze prsty mého zítřka najde si místo už mě zná... 21. Století pro kopretinu
nˆaˆhˆoˆrˆuZ ocele stonek z mědi lístek stonek listu list stonku kurzíva Květ ze železa pyl ze zlata kurzíva podtržená Sluneční slitina omylů pokládá plechovou oponu kurzíva tučně podtržená Střevíce dálnic
nˆaˆhˆoˆrˆuHadrem na boty leštím huby jiným do lesku po mým leštím si hravě a snadno daří se střevíce dálek v koutě sní nedočkáním ocasem vrtějí Uhánějí vpřed stopem zastaví si rozesmějí a nabízejí hravě a snadno daří se Nasedám a vezu se s nimi rozumem vpřed stát pozor na značky! Podpadkem-odrazkem zaklepu na okno rýhou na dveře okem a zubem hravě a snadno daří se Potichu vcházím jsem doma... pozor však na stopky rozum má zelenou jen srdcem nelze hnout... STRACH X RADOST
nˆaˆhˆoˆrˆuSMUTEK Strach je dlouhodobý opravdová radost krátkodobá Radost = úplné ticho na duši s nesnesitelným křikem z úst Strach = nesnesitelný křik na duši s úplným tichem z úst Strach /smutek/ radost Smutek = trochu ticha a jemný křik V radost zapomenout, ve strachu přetrvat! Minuta
nˆaˆhˆoˆrˆuČas neznámý pro chvíli rozčílení Čas dost blízký pro chvíli utěšení Minuta neznámá leč tak blízká Nevědět o čase zlém tj. věřit v čas lepší VĚŘIT – BÝT SI JISTÝ! Očekávání
nˆaˆhˆoˆrˆu
kmitání rukou oči široko otevřené Kde! tělo držící jízdenku Kde! časem roztěkaná bez možnosti říct Kde je ten vlak, co má jet v čas!!!! Texty jsou publikovány se svolením jejich autora.
© Pepyk |